Tu som vypísal to najzaujímavejšie z kníh „Hovory s Bohem“.

Kde Boh hovorí autorovi/pisateľovi:

 

Slova jsou ve skutečnosti nejméně účinným prostředkem komunikace, neboť jsou velmi často interpretována nesprávně.

 

A proč je tomu tak ? Je tomu tak proto, že slova jsou jen slova. Jsou to pouhé zvuky, které symbolizují pocity, myšlenky a zkušenost. Jsou to symboly. Značky. Insignie. Slova nevyjadřují Pravdu. Nejsou skutečností.

 

 

Ve skutečnosti si ceníte zkušenosti tak málo, že když se vaše vlastní poznání Boha liší od toho, co jste o Bohu slyšeli, automaticky se vzdáte vlastní zkušenosti a přijmete slova, zatímco byste měli udělat pravý opak.

 

 

neboť pojetí Boha, kterého se nemusíte bát, který neodsuzuje a který nemá žádný důvod trestat, je příliš velkolepé na to, aby je obsáhla i vaše nejvznešenější představa o Bohu.

 

Nemůžete skutečně poznat sami sebe jako Stvořitele, dokud nic nestvoříte. A nemůžete stvořit sami sebe, dokud se nezničíte. V jistém smyslu musíte nejdřív „nebýt“, abyste mohli být. Rozumíš ?“

 

 

Říkat, že něco je „špatné“, by bylo totéž jako říkat, abyste to nedělali. Říkat vám, abyste něco nedělali, by bylo totéž jako vám něco zakazovat. Zakazovat vám něco by znamenalo omezovat vás. Omezovat vás by znamenalo odpírat vám realitu toho, čím skutečně jste, a možnost vytvořit ji.

 

 

 

Řeknu vám tohle: Neexistují shody okolností a nic se neděje „náhodně“. Každou událost si vybíráte, abyste mohli vytvořit a poznat to, čím skutečně jste. Všichni skuteční Mistři si to uvědomují. Proto si zachovávají klid a rozvahu i v nejhorších chvílích života.

 

Velcí učitelé vašeho křesťanského náboženství si to uvědomují. Vědí, že Ježíše nevyvedlo z klidu ani ukřižování, protože to očekával. Mohl odejít, ale neodešel. Mohl celý proces zastavit, kdykoli by se mu zachtělo. Měl k tomu dostatečnou moc. A přesto to neudělal. Nechal se ukřižovat, aby osvobodil člověka. Říkal lidem, podívejte se, co mohu udělat. Dívejte se na to, co je pravdivé. A uvědomte si, že tohle všechno můžete udělat i vy. Neboť neřekl jsem vám, že jste Bohové ? Vy mi však nevěříte. Jestliže tomu nevěříte, věřte v sebe a věřte ve mne.

 

Ježíš byl tak soucitný, že si našel způsob, jak ovlivnit svět, aby se všichni lidé dostali do nebe (seberealizace) skrze něho. Neboť Ježíš přemohl utrpení a smrt. A totéž můžete udělat i vy.

 

Kristus neučil, že získáte věčný život – učil, že ho už máte; neučil, že budete bratry v Bohu učil, že jimi už jste; neučil, že dostanete všechno, co chcete, – učil, že to už máte.

 

Nic jiného nepotřebujete vědět. Neboť jste tvůrci své reality a váš život nemůže být jiný než takový, jak si ho představujete.

 

Svůj život vytváříte svým myšlením. To je první krok tvůrčího aktu. Bůh Otec je myšlenka. Vaše myšlenka je rodičem, který dává vzniknout všemu.“

 

 

Jste naplněni strachem – a největší strach máte z toho, že můj největší slib může být největší lží. A proto si vytváříte různé fantazie. Tvrdíte, že každý slib, který vám dává moc a zaručuje vám Boží lásku, musí být falešným slibem ďábla. Říkáte si, že jedině ďábel by vám mohl dát takový slib – aby vás svedl k falešné představě strašného, žárlivého, mstivého a trestajícího Boha.

 

Přestože tyto vlastnosti odpovídají spíš definici ďábla (kdyby nějaký vůbec existoval), připisujete je Bohu, abyste nemuseli přijmout Božské sliby svého Stvořitele ani Božské vlastnosti svého Já.

 

Taková je moc strachu

 

První zákon říká, že můžete dělat, být a mít všechno, co si umíte představit. Druhý zákon říká, že přitahujete všechno, čeho se bojíte

 

Proto se mě ptejte. Ptejte se na cokoli. Pokusím se vám odpovědět. Použiji k tomu celého vesmíru. Proto dávejte dobrý pozor. Tato kniha není ani zdaleka mým jediným nástrojem. Můžete mi položit otázku a pak knihu odložit. Ale dávejte pozor. Poslouchejte. Soustřeďte se na slova příští písně, kterou uslyšíte. Na informace v příštím článku, který budete číst. Na příběh příštího filmu, který uvidíte. Na náhodnou poznámku člověka, kterého potkáte. Nebo na zvuk příští řeky, příštího oceánu, příštího závanu větru, který laská vaše uši – to vše jsou moje prostředky; všechny tyto cesty jsou mi otevřeny. Budu k vám hovořit, pokud budete naslouchat. Přijdu k vám, pozvete-li mě. Pak vám ukážu, že jsem tu vždycky. Všemi způsoby.“

 

Cílem lidské duše je zakusit všechno – aby se stala vším.

 

Jak může být duše nahoře, když nikdy nebyla dole, jak může být napravo, když nikdy nebylá nalevo ? Jak může být teplá, když neví, co je chlad, jak může být dobrá, když popírá zlo ? Je jasné, že si duše nemůže vybrat, čím bude, pokud neexistuje něco, z čeho by si mohla vybrat. Aby mohla prožívat svou nádheru, musí vědět, co nádhera je. To nemůže poznat, jestliže neexistuje nic než nádhera. A tak si uvědomí, že nádhera existuje jen v prostoru toho, co není nádherné. Proto duše nikdy neodsuzuje to, co není nádherné – ale žehná tomu, neboť v tom vidí část sebe samé, část, která musí existovat, aby se jiná její část mohla projevit.

 

 

Velmi málo svých názorů jste si utvořili na základě vlastní zkušenosti. A přesto cílem vašeho života je získat zkušenost – a z této zkušenosti vytvořit své já. Vy však tvoříte své já ze zkušenosti druhých.

 

Kdyby existoval hřích, pak by jím bylo právě tohle: dovolit sami sobě stát se tím, čím jsme, na základě zkušenosti druhých. A právě tohoto „hříchu“ se dopouštíte. Vy všichni. Nečekáte na svou vlastní zkušenost, přijímáte zkušenost druhých jako evangelium (doslovně), a když pak poprvé sami něco zažijete, překryjete svou zkušenost tím, co si myslíte, že už znáte.

 

Kdybyste to nedělali, mohli byste získat úplně jinou zkušenost – zkušenost, která by mohla popřít zkušenost vašich učitelů. Většinou nechcete připustit, že se vaši rodiče, vaše škola, vaše náboženství a posvátné knihy mýlí – a proto popíráte svou vlastní zkušenost ve prospěch toho, co vám bylo řečeno, abyste si myslili.

 

 

 

 

Úkolem vaší duše je dovést vás k tomu, abyste si vybrali nádheru – abyste si zvolili to nejlepší z toho, čím jste – a abyste neodsuzovali to, co si nezvolíte.

 

To je úkol na několik životů, neboť jste zvyklí odsuzovat, místo abyste žehnali tomu, co si nezvolíte.

 

Ve skutečnosti děláte něco ještě horšího – snažíte se poškodit to, co si nezvolíte. Snažíte se to zničit. Jestliže s něčím nebo s někým nesouhlasíte, začnete ho napadat. Setkáte-li se s náboženstvím, se kterým nesouhlasíte, prohlašujete je za špatné. Setkáte-li se s myšlenkou, která protiřečí vaší, zesměšňujete ji. Setkáte-li se s myšlenkou, která nesouhlasí s vaší, odmítáte ji. V tom se mýlíte, neboť vytváříte jen polovinu vesmíru. A nemůžete rozumět ani své vlastní polovině, jestliže jste odmítli druhou.

 

Žít bez očekávání – bez potřeby dosáhnout specifických výsledků – to je svoboda. To je božskost. A tak žiju já

 

Na druhé straně člověk si myslí, že za svou činnost potřebuje nějakou odměnu. Jestliže někoho milujete – chcete být také milováni.

 

To ovšem není vášeň. To je očekávání.

 

Je to hlavní příčinou lidské nespokojenosti. Právě to odděluje člověka od Boha

 

Někteří Mistři vás učí tohle: nemůžete mít všechno, dokud nejste ochotni všeho se vzdát.

 

Ale snažím se ti jen vysvětlit, že když přistupuješ ke každému okamžiku bez předem utvořených představ, jsi schopen vytvářet to, čím jsi, místo abys opakoval to, čím jsi byl v minulosti.

 

Zapomeň na svou zkušenost a začni žít v přítomném okamžiku. Žij tady a teď. Rozhlédni se kolem sebe a snaž se vytvořit to, čím jsi

 

Přišel jsi na svět v tuto dobu a v tomto místě, abys poznal, kdo jsi – a abys vytvořil to, čím chceš být

Rozhodní se, co jsi a čím chceš být, a snaž se toho dosáhnout ze všech sil

 

Řeknu ti tohle: Nestvořil jsem nic opovrženíhodného – a jak říká váš Shakespeare, nic není „špatné“, pokud si to nemyslíme

 

Přemýšlej o tom sám. Já si o tom nemyslím nic. Vím, že by sis přál, abych si něco myslil. To by vám všem usnadnilo život. Nemuseli byste o ničem přemýšlet. Všechno by bylo rozhodnuto za vás. Vy byste jen poslouchali. Nebyl by to moc tvůrčí život, ale co na tom… aspoň byste se vyhnuli stresu

 

Přesně tak. Rozhodneš-li se předem, co chceš být, pak se tím skutečně staneš

 

Všechno, co děláš, dělej upřímně, jinak z toho nebudeš mít žádný užitek

 

Svou mysl neoklameš. Jestliže nejsi upřímný, tvoje mysl to ví a nemůže ti v tvůrčím procesu pomoci

 

Ovládání myšlení je nejvyšší forma modlitby. Proto mysli jen na dobré věci. Nezabývej se negativními a temnými myšlenkami. I v beznadějné situaci – a především v beznadějné situaci – se snaž vidět jen dokonalost, vyjadřuj jen vděčnost a představuj si něco dokonalého, čeho chceš dosáhnout

 

Jestliže si zapamatuješ, že tvoje perspektiva vytváří tvoje myšlenky a tvoje myšlenky vytvářejí všechno, jestliže si to budeš pamatovat, než opustíš své tělo, celý tvůj život se změní

 

Všechno závisí na tvé volbě – a na tvé víře v tuto volbu. Tvá víra závisí na tom, co si myslíš, a tvé myšlenky závisejí na tvém vnímání – to jest na tvém pohledu na svět

 

Nic z toho, o čem víš, že to není reálné, ti nemůže způsobit bolest.

 

Je to jako drama, které se odehrává na jevišti tvé mysli. Ty vytváříš všechny situace i postavy. Ty píšeš scénář

 

—————————————————————————————————————–

 

Špatné je, když něco neslouží svému účelu

 

—————————————————————————————————————–

 

Zapíráte, že jsem ve vaší duši – že já jsem vy – a tím mi odpíráte místo, které mi právem náleží.“

 

Já tě nezapírám.

 

„A přiznáváš, že jsi Bůh ?“

 

Přesně tak bych to neřekl…

 

„Tak vidíš. A já ti řeknu tohle: „Ještě než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.

 

Jakmile veřejně prohlásíš svou jednotu s Bohem, lidé začnou prohlašovat, že ses spolčil s ďáblem. Jakmile začneš mluvit pravdu, lidé budou říkat, že se rouháš.

 

A jako všichni mistři, kteří láskyplně prokazují své mistrovství, i ty budeš povyšován a ponižován, uctíván a křižován. Neboť lidé, kteří žijí v iluzi, nebudou vědět, co si o tobě mají myslit.

 

 

 

Protože si mě pleteš s Bohem vaší mytologie. A navíc byste byli rádi, kdybych měl nějaké preference, neboť by vám to usnadnilo rozhodování. Nemuseli byste o ničem přemýšlet a nemuseli byste činit vlastní rozhodnutí. Prostě byste dělali, co bych vám řekl

 

Žiješ v iluzorním světě. Tohle je jen představení a ty předstíráš, že neznáš žádná kouzla – přestože jsi kouzelník

 

„Uvědom si, že to, na co se díváš, opravdu „nevidíš“.

 

Tvůj mozek není zdrojem tvé inteligence. Je to jen procesor. Zpracovává údaje, které mu předávají tvé smysly. Říká ti, co vnímáš, nikoli, co skutečně je. Na základě těchto vjemů si myslíš, že znáš pravdu, zatímco ve skutečnosti neznáš ani polovinu pravdy. Pravdu si vlastně vymýšlíš.“